Lekce uštědřené životem jež nechápem
Rány od ostatních příjmáme co nejdéle
Netuším jak dlouho ale vydržím
Jsem rozpolcen a vážně nemocen
Jsem duchem pryč a někdo tasí na mne bič
Neuhnu ani pohledem
Lekce uštědřené životem jež nechápem
Proužek bílého světla osvěcující temnou část našeho vědomí
Netuší jak moc působí...
Netuší co vyvolá v nás...
Netuší co vyřkne můj hlas...
Jen lítost a Sartrovu nevolnost!
Zhnusen se probouzím a zhnusen usínám
Při pohledu na vás na vaše činy a procítěné dojmy jež
necítíte
A vy si myslíte jak rychle že to neumírám.
| 
